|
| Misovy fotky. Ten zmetek mel neuveritelne stesti na pocasi :) Ale muzem si za o sami ze jsme nestacili jeho tempu :) To co vybehany serpa ujde za tyden, Michal vybehol za 4 dny, takze my, co mely o pet kilo tezsi batohy, obcas sracku ci horecku jsme nestihali ! Miso, ty fotky z Gokyo Ri a z Kala Patthar jsou fatasticky! Ted Misuv dokonaly a strucny popis treku :) : Nasa 6-clenna vyprava sa uz zacala nezvycajne. 24.9. rano sice vsetci spolu na letisku vystupujeme z taxikov, ale do Lukly letime rozdeleni v troch malych lietadlach.. Trek zacina poprchanim, neskor dazdom. Siva obloha nema zaciatok a koniec. Hrame karty, spime v skriniach, ako nazyvame ubytko. Nalada je super. Rano leje. Poncho, Goratex, prsiplast, nic nepomaha pri vystupe o 600 metrov do 3440mnm. Komplet premoceni susime v pekarni. Prsi cely den a celu noc. Rano opat sivy front. Predpoved na nete hlasi 10 dni dazda. Z Bengalskeho zalivu prichadza tajfun. V Bangladesi su povodne. S Pretom kupujeme dazdniky. Nema to vyznam. Stretavame ludi iducich zhora s premocenymi smytnymi tvarami. Otacame. 600 vyskovych dolu do Monjo. Peter chyta horucku a hned lezi. Lucka to iste. Miro, Tina a ja ideme este v ten den spat celu cestu do Lukly chytit na druhy den lietadlo. Po ceste sa obloha na chvilu roztrhla. Zneistievame. Rano pred odletom vidiet slnko. Neletime. Tinu dost bolia kolena a je nachladnuta. Oni zostavaju tu [po 2 dalsich dnoch dazda odlietaju]. Bezim celu cestu 14km cez lanove mosty, hore dolu tu situ cestu vyhybajuc sa jakom s nakladom. Lucka je na tom zle, cely den je v posteli. Peter vyraza so mnou opat do 3440. Po ceste stojime pri kazdom strome, Petrove utroby potrebuju svoje. Je slaby a nevladze ist. Vecer, v noci aj rano prsi. Predpoved – to iste. Dvaja su v Lukle, dvaja v Monjo, Petr nevladny na par dni v Namche. Zacal sa piaty den treku. Ja som rozhodnuty, naspat do Lukly nejdem, vyrazam. Dazd. Prsi. Dazd. Hmla. Pesimisticka nalada ludi, vsetci su mokri. Dazdnik robi svoje. Napriek svojej komickosti sa tu v Himalajach osvedcil najlepsie. Ludi s dazdnikmi pribuda. O 12.30 zastavujem v Phorste 3680 a frustrovany neviem co dalej. Som sam. Mam cakat? Mam ist dalej? Gokyo alebo Kala Patar? Co ostatni? V ten den uz nikam nejdem. Stretavam skupinu siestich rusov a tiez vtipnych ozikov.. Rano prsi, idem dalej na Gokyo. Je to blizsie a budem cakat na slnko na vrchole az do letenky spat. To je plan. Dazd. 4200. Dazd. 4400. Snezi 4600. Dazd so snehom 4800. Obcas vidiet helikopteru, dva krat vidim ludi niest cloveka na nositkach a bezat s nim dolu. Vela ludi tiez smeruje nadol koli vysokohorskej chorobe. Ja si to stale davam nahor.. Rusi stale v zavese, potrosku komunikujeme. Ozikom to bude trvat este 3 dni dni. Je 31.9. a od oktobra je vraj vzdy pekne... Rano vstavam 4.20, vsade hviezdy. 4.40 vyrazam a v –10C bezim hore do 5360mnm. Ten 3-hodinovy trek robim za 1hod 15 min, slapem v snehu, voda vo flasi mi zatial zamrzla. Som tu sam na vrchole sveta, slnko prave vychadza spoza Everestu a zacina osvetlovat Cho-Oyu [8201] a kazdou minutou vsetky ostatne vrcholy az pride rad na mna. Je 1.10. Nikde ani oblacik. Dakujeeeeeeeeeeem, kricim na cely svet zhora.Málica skupina ubytovni hlboko podo mnou sa pomaly prebudza... Je dine co si prajem, aby sme tu boli vsetci siesti. Sest jazier, Cho la pass s Rusmi, ktori chystaju buduci rok expediciu na Cho-Oyu. Volaju ma medzi seba. Je to celkom zabavne opat hovorit po rusky a skumat ich zaujimavu mentalitu. Natasa sa mi vecer hned nasackovala do izby. Bez vahania isla do hola a zacala sa prezliekat. Uff! Radsej som isiel do jedalne pre caj. Rusi su unaveni, rano vstavam a 6.30 vyrazam iba sam. Kala Patar 5550mnm. Uz treti den ziadny oblak. Poobede sa zatahuje, rusi rusia plan ist na Lobuche East [6119]. Ja si sam nepotrebujem posuvat hranice vysky a tak odchadzam dolu. Stretavam Petra, Jagiho a Lucku. Po dlhych aklimatizaciach prisli sem. 4940. Karty. Pohoda. Rano zamracene, Jagiho boli hlava, nevedia co dalej. Rusi sa rozdelili, Julia mi narvhuje ist spolu dolu. Mnisi v Tengboche. Dazd. Z Tengboche do Lukly.[cca 24km, 2100m dolu a 1000m hore, to mi nikto ani nechce verit. Nevladzem sa od unavy pohnut. Dazd. Lukla. Dazd. Dakujeeeeeeem. *** There pictures were taken by my friend Michal, he was the lucky bastard in terms of weather, just look and you will by stunned by the shots from Gokyo Ri and Kala Patthar. Well, we couln't be there the same times, because hs pace was unbearable for tough sherpas, hence us, with occassional fever ordigestive problems, couldn't keep up :) But we met many times and right under Everest we have few nice shots together. |
|
|
|
|
|
| ||||||
|
|
|
|
|
| ||||||
|
|
|
|
|
| ||||||
|
|
|
|
|
| ||||||
|
|
|
|
|
|
| Page | 1 | 2 | |
57 Images | © JAlbum & Chameleon